Facebook

Sociální sítě

Facebook

Partneři

Návštěva Terezína – pro děti silný osobní zážitek

     Třetí květnovou neděli se spousta lidí z České republiky i dalších států vydala do Terezína za uctěním památky obětem nacistického hnutí v českých zemích za druhé světové války.

     Do největšího koncentračního tábora v Česku se vypravili i žáci a učitelé ze Základní školy v Jaroměřicích. Pietní akce začínala krátce před desátou hodinou nástupem čestné stráže na Národním hřbitově. Poté byly uloženy věnce k památníkům. Celou ceremonii doprovázela hudba hraná českými vojáky. Když byly všechny věnce položeny, zazněla státní hymna. Poté náměstek ředitele Památníku Terezína, Jiří Janoušek, přivítal hosty. Tryznu zahájil svým projevem Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS. Na jeho slova navázal Bohuslav Sobotka. Jelikož celé dopoledne pršelo, zaslechnout slova předsedy vlády ČR se zdařilo jen těm nejvytrvalejším žákům. Zazněla také modlitba křesťanů i židů. Závěrem tryzny bylo slovo pana Jiřího Janouška a odnesení státní vlajky čestnou jednotkou. Poté byla pro všechny přítomné zpřístupněna Malá pevnost, před kterou se Národní hřbitov nachází.

     Už při vstupu na vás dýchají vzpomínky nelidského chování nacistů. Naší školy se ujala sympatická paní průvodkyně, která nás na začátek prohlídky seznámila s historií Malé pevnosti před první světovou válkou. Při vyprávění o životě zajatců v Malé pevnosti nám běhal mráz po zádech. Neskutečné podmínky, málo jídla, zima, ponižování a mučení. To všechno museli snášet věznění muži i ženy. Nejhorší léta se v Terezíně odehrávala po atentátu na Heydricha. V té době začalo masivní zatýkání Čechů, židů a odpůrců režimu.  

     Branou věznice procházel až trojnásobek kapacity vězení. Proto věznění muži museli dostavět třetí dvůr s novými celami, to ovšem stále nestačilo. Návštěvníci si mohli prohlédnout první dvůr s celami, samotkami i odvšivárnou. Také viděli zapisovací místnost, sklad uniforem, kancelář velitele, holírnu i marodku. Všudypřítomné vybílené stěny z doby poválečné svědčí o hrůze, která se tu odehrávala. Poté jsme se podívali ke zdi, kterou překročili tři muži. Tito pánové byli jediní, komu se povedlo utéct z Malé pevnosti a přežít do konce války.

     Následně nám paní průvodkyně ukázala márnice a podzemní chodbou nás provedla až k popravišti. Viděli jsme cestu, kterou byli vězni k tomuto popravišti odváděni. Tato cesta vedla přes ubytovny dozorců. Je až neskutečné, že jedna zeď oddělovala místo, kde lidé umírali na vyčerpání, hlady i na různé nemoci, od místa, kde si dozorci s rodinami doslova užívali volného času.

     Naše prohlídka končila návštěvou třetího, dostaveného, dvora. Tam se s námi paní průvodkyně rozloučila, ale my jsme ještě navštívili muzeum, kde jsme viděli zajímavé věci z tehdejších časů. Cestou k autobusu jsme se ještě prošli po hřbitově a potom jsme už plní dojmů mířili k domovu. Velké poděkování patří paní učitelce Kateřině Továrkové, která pro nás takový výlet připravila. V některých z nás návštěva Terezína zanechala hluboký zážitek a snad si i někteří uvědomili, jak moc byl život Čechů, židů, křesťanů a odpůrců režimu těžký.

Adéla Hrouzková, 7. třída 

 V neděli 18. 5. 2014 jsme se vydali do Terezína. Cesta byla velice dlouhá (asi 4 hodiny)
a únavná. Pietního aktu se také účastnili předseda vlády pan B. Sobotka a ministr obrany pan M. Stropnický. Počasí bylo nepříznivé. Po zahajovacím ceremoniálu jsme se vydali do Malé pevnosti Terezín. Tato pevnost byla vybudovaná již před 200 lety Josefem II. Malá pevnost sloužila z počátku hlavně k obraně proti Prusům. Za druhé světové války nacisté využívali tuto pevnost jako koncentrační tábor pro politické vězně, Židy, Romy a homosexuály. Vězni měli ohavné podmínky ke svému životu. V cele muselo být až 90 vězňů. Prohlídka pevnosti byla velmi zajímavá a dozvěděli jsme se spoustu nových informací.

 Josef Dračka a Martin Hrouzek, 8. třída 

 

     Dne 18. května 2014 jsme jeli na výlet do Terezína. Vyjeli jsme v 5 hodin ráno a cesta trvala 4 hodiny. Bohužel nám nepřálo počasí. Přesto jsme se vydali podívat na pietní akt, kde vojáci pokládali věnce na hroby a hráli na hudební nástroje. Měli zde projev různé významné osobnosti našeho státu. Viděli jsme Davidovu hvězdu, která je symbolem Židů. Celý program natáčela Česká televize.

     Po ukončení pietního aktu jsme s radostí čekali na prohlídku Malé pevnosti. Byla nám přidělena velice milá paní průvodkyně. První zastávka byla hned v přijímacím dvoře, kde jsme mohli nahlédnout do kanceláří. Na konci dvora byla vstupní brána, na  které byl nápis Arbeit macht frei, což v překladu znamená ,,Práce osvobozuje“.

     Když jsme prošli bránou, nahlédli jsme do místností, kde přebývali vězni. Do malého prostoru se muselo vejít až 100 lidí. Na jedné posteli bylo někdy až 6 vězňů, kteří leželi jen na deskách a místo polštářů používali svoje dřeváky. V zimě dostávali jen pár dek. Z toho důvodu se velmi rychle přenášely vši, které roznášely různé nemoci. Strážci vězňů měli strach, aby nechytili nemoci také, a proto postavili tzv. odvšivárnu, kterou museli každou neděli vězni navštívit a projít procedurou. Prádlo dali do velkých kotlů a než se prádlo odvšivilo, šli vězni do umýváren. Po umytí na sebe vězni museli dát odvšivené mokré prádlo, i když byla velká zima.

     V Malé pevnosti byla postavena holírna, z důvodu příjezdu Červeného kříže, který měl kontrolovat, jak se zde zachází s Židy. Tato holírna se ovšem nikdy nepoužívala. Viděli jsme také tzv. ,,samotky“, kde vězni byli za trest.  Celou budovu jsme prošli až k příkopům, které byly vybudovány jako obrana před nepřítelem.

     Dozvěděli jsme se o třech vězních, kteří se na Mikuláše pokusili o útěk a podařilo se jim to jen díky žebříku, který tam vězni schovali. Byly tu také dvě márnice pro mrtvé vězně. Mezi márnicemi se nacházela půl kilometru dlouhá podzemní chodba. Tou jsme se dostali až na popraviště, kde byli tzv. ,,kříže“, odkud strážci vězně stříleli. Nacházela se tu také šibenice, která se dle výkladu paní průvodkyně nikdy nepoužila.

     Následným průchodem poslední branou jsme se dostali do míst, které obývali dozorci a velitelé pevnosti.  Zde jsme zakončili naši prohlídku.

Děkujeme naší paní průvodkyni paní D. J. za velmi dobrý výklad. Výlet se nám všem velmi líbil.

 Dominika Sedláková a Zdenka Čujanová,  žákyně 8. třídy  

 

Jídelníček

Kalendář akcí

ROZVRHY

FOTKY

Školský portál Pardubického kraje - Klíč ke vzdělání a vědění na dosah

Archiv

Třídy